LOV S BOLONÉZKOU

Lov s bolognézkou. Autor článku: Ing. Jan Heidenreich. Vyšlo v časopise Sportovní rybolov.

Téměř každý malý kluk, který začíná s rybařením, dostane od rodičů prut, naviják a vlasec, na kterém je splávek s olověnými broky a na konci háček. Na ten pak napíchne žížalu nebo těsto. Nahodí a pozoruje splávek. Je to všechno dost neumělé, ale ryby mu poměrně slušně berou a stane se také to, že mu zabere i kapr. Pak záleží na tom, jak má seřízený naviják, nebo na tom, jestli probudivší se táta, klimbající nade dvěma nahozenými pruty, rybu neztratí v momentě, kdy synkovi vytrhne prut z rukou.

Když chlapce rybařina, jak se říká, vezme, tak dostane od rodičů k narozeninám či k Vánocům ,,opravdový“ kaprový prut s pořádným navijákem, kvalitním vlascem a policajtem. Táta se v duchu těší, že bude chytat ne na dva, ale de facto na tři pruty.

S krásným, zajímavým a přirozeným způsobem lovu na splávek je konec. Tuto ryze českou mentalitu mám vypozorovanou s různými obměnami v nesčetných případech při pobytu na rybách.

Přitom lov na klasický splávek je velmi dominantním způsobem lovu ve většině evropských zemí. K absolutní dokonalosti byl doladěn zejména v Itálii. Název bolonézka je odvozen od italského města Bologna, kde na okolních řekách vidíme stovky vášnivých rybářů, lovících na dlouhé pruty s malými navijáky a přesně seřízenými splávky. Absolutní dokonalost tohoto lovu je přímo úměrná pojmu absolutní jednoduchost. Jak už jsem uvedl na začátku – prut, naviják, vlasec, splávek, zátěž, háček – základní sestava bolonézké udice. Základní systém seřízení pak vidíme na obrázku.

Splávek by měl být štíhlý při lovu na stojaté vodě nebo vodě jen mírně tekoucí. V prudké vodě může být baculatější. Zásadou je, že musí být správně vyvážený. To znamená, že nad hladinu vyčnívá pouze jeho anténka a celé tělo je pod vodou. Při záběru nesmí ryba cítit odpor, jinak nástrahu okamžitě vyplivne. Splávek nejlépe vyvážíme trpilkou, tj. průběžným olůvkem ve tvaru kapky. Pod torpilu navlékneme kousek silikonové hadičky a splávek dovážíme několika bročky pod hadičku.

Základní udici zakončíme mikroobratlíkem. Vzdálenost torpilky od mikroobratlíku by měla být asi 30 cm, délka návazce asi 25 cm.

Vyvážení splávku u řeky nebo rybníku je časově zdlouhavé a často nepřesné. Doporučuji způsob vyvážení přímo doma. Potřebujeme k tomu vyvažovací stonfo. Stonfo má nulovou vzlínavost ve vodě. To znamená, že se nepotápí ani neplave. Zaaretujeme do něj spodní trn splávku. Do misky vložíme odhadem trpilku a broky. Vše ponoříme do sklenice s vodou. Pokud jde vše ke dnu, broky odebereme, pokud vyčnívá více splávek, pár broků přidáme. Když je splávek vyvážen, vše vysypeme na stůl a nainstalujeme na vlasec splávek, máme stoprocentně vyváženo. Takto si můžeme připravit několik rezervních udiček s různými velikostmi splávků a různými dimenzemi vlasce. U vody pak můžeme vše rychle vyměnit. Potřebujeme k tomu jen kostřičky. Při lovu na bolonézku vždy platí jedno zásadní pravidlo - čím větší a hlubší řeka nebo rybník, tím delší prut a těžší splávek. Při lovu na malé řece do hloubky dvou metrů nám stačí čtyřmetrový prut a splávky do 3 g. Na velkých řekách nebo pískovnách potřebujeme pruty 6 - 8 m dlouhé splávky 6 - 12 g. Čím delší prut tím lepší. Při lovu totiž musíme být neustále v kontaktu se splávkem tak, aby vzdálenost mezi špičkou prutu a splávkem byla co nejmenší a hlavně, aby co nejméně vlasce leželo na hladině. Vlasec ležící na hladině klade velký odpor, způsobuje nepřirozený chod splávku zejména tehdy, pokud se na něm vytvoří velký pytel. Pokud se nám vlasec pokládá na hladinu, čemuž se neubráníme při lovu na větší vzdálenost, musíme vytvářející se pytel vždy vyrovnat proti větru nebo proti proudu lehkým přehozením tak, abychom příliš nepotáhli splávek.

Hloubku nastavíme tak, aby háček s návazcem maximálně s prvním brokem ležel na dně. Na tekoucí vodě je třeba nechat splávek volně proplavávat s mírným přidržováním. Voda totiž při hladině proudí rychleji než při dně. Pokud má naše nástraha rychlejší pohyb než je přirozené unášení částic při dně, ryby zrazuje a neberou nám. Rovněž na stojaté vodě dochází při větru k silnému proudění vody. Když necháme splávek splavávat s větrem, ryby nám neberou. Když jej nadržujeme proti větru, záběry se ihned dostaví. Protože do vody nevidíme a předem neznáme reliéf dna, nejdříve jej prozkoumáme postupným proplaváváním naprázdno. Takto si seřídíme hloubku, poznáme, kde jsou vázky, kde nějaké kameny.

Na řece jsou nejlepší lovná místa v nejhlubší proudnici, na stojaté vodě na terénních zlomech. Účinnost našeho lovu mnohonásobně vylepšíme správným a přesným zakrmením. To se odvíjí zase od velikosti a hloubky toku co do množství, konzistence a frekvence přikrmován. Čím hlubší a proudnější vody, tím více hutného a těžkého kamení, na malém toku a mělké vodě jen málo lehkého krmení.

Zpočátku jen několik přesných základních koulí a přikrmujeme, až když nám ryby najely, v malých dávkách vždy po 3 až 8 minutách jednu kuličku. Čím dál lovíme od břehu, tím je způsob lovu polonézkou náročnější. Kdo to však zvládne, tak ví, že je také o hodně účinnější. Lovem na bolonézku uprostřed řeky v jejím nejhlubším korytě se dají zmást jinak neteční kapři, parmy a velcí cejni. Zase platí pravidlo, čím menší háček a slabší vlasec, tím více záběrů a také tím více sportovních prožitků. Kdo si jednou zkusí povodit pětikilového kapra na šestimetrovou bolonézku na dvanáctku vlasec, do smrti na to nezapomene. Jedná se o vysoce sportovní a efektivní rybolovnou metodu.

Prut neustále držíme v ruce a prochytáváme námi zvolený úsek. Ryby nám vesměs berou na každé nahození a proplavání. Lovíme ryby všech velikostí a nejrůznějších druhů. Na háček nastražíme žížalku, červíka, patentku, ale také kousek pařeného rohlíku či těsto. Vždy se přizpůsobíme daným podmínkám.

Výběr prutů a navijáků je velký. Protože lovíme na dlouhé pruty a držíme je pořád v ruce, je třeba, aby byly co nejlehčí.