.svg)
Jak začít se závodním rybolovem.
Je tomu sice už dávno, ale myslím, že je to stále aktuální. Studoval jsem střední školu a byl jsem vášnivým rybářem. Zvládal jsem všechny způsoby lovu ryb. Položenou, přívlač, muškařinu, plavanou. Žádná ryba ve vodě ať už v řece nebo v rybníku si přede mnou nemohla být jistá. Byl jsem si jist svými schopnostmi a mé sebevědomí absolutního rybáře bylo téměř bezmezné. Měl jsem pocit, že vše umím a znám do sebemenšího detailu. Občas jsem se zúčastnil vesnických rybářských závodů a vesměs jsem vyhrával selata, elektroniku, dárkové koše a podobně. Věděl jsem, že existují oficiální soutěže pořádané Českým rybářským svazem. Od běžných rybářů jsem ale slýchával, že to není rybařina, že ti závodníci vlastně dobří rybáři vůbec nejsou, že většina z nich neumí ulovit pořádného kapra.
Byl jsem proto přesvědčen o svých dokonalých schopnostech a přihlásil jsem se do krajského přeboru LRU – plavaná v rámci Severomoravského kraje. Bylo to v době, kdy lepší rybářské nářadí nejen pro řadového rybáře ale i pro závodníky bylo těžko dostupné. Moje výbava na mých prvních závodech se proto ani příliš nelišila od ostatních závodníků. Závody se konaly na Sudkovském rybníku u Šumperka, kde bylo nahusto různých ryb. Závod byl pro mě dokonalým šokem a zároveň totálním vystřízlivěním. Nechytil jsem téměř nic a skončil jsem absolutně poslední. Všichni stejdové, tatíci i kluci, které jsem zaregistroval a přehlížel při nástupu na závod mně dali pořádnou lekci.
Rychle jsem se po závodě vytratil s přesvědčením, že na takový závod už mě nikdo a nikdy nedostane.
Několik dní jsem potom ani nemohl pořádně spát a pronásledovalo mě to i ve snu. Moje vnitřní já se nechtělo smířit s tím, že asi tak moc dobrý rybář nejsem. Začal jsem se o skutečnou závodní rybařinu zajímat. Vyptával jsem se, začal jsem shánět literaturu, začal jsem si některé věci zkoušet při běžném rybolovu.
Na podzim téhož roku jsem byl na krajském přeboru znovu. Tentokrát s pokorou, nervózní, s obavou abych vůbec něco chytil. Výsledek nebyl žádná sláva, ale několik závodníků skončilo za mnou. Toto byl další impuls.
Připravoval jsem se celou zimu na další jarní závod. Všechno šlo ztuha, ale pomalu se vše závod od závodu začalo zlepšovat.
Pochopil jsem, že v závodním rybolovu nejde jen o ryby, ale především o skutečné rybářské umění. Za svoji závodní éru jsem se postupně osobně poznal s nejlepšími závodníky Severomoravského kraje, Československa a světa.
Setkal jsem se také se spoustou rybářů, kteří se závodním rybolovem začínali a pomáhal jsem jim svými radami v jejich výkonnostním vzestupu.
Když mám čas a zajdu si jen tak něco zachytat, často vidím dost mladých rybářů, kteří dělají řadu chyb. Jsou ale přesvědčeni, že to dělají správně a dobrá rada je pro ně spíš urážkou. Dokážu je pochopit. Byl jsem v mládí taky takový.
Kdo však má ambice a ctižádost, měl by si závodní rybolov zkusit. Potom pochopí co je při rybařině skutečný adrenalin. Nejnižší organizovanou soutěží v rámci ČRS a MRS je krajský přebor, dnes správně územní přebor, do kterého se může přihlásit každý, i neregistrovaný závodník.
V rámci každého územního svazu je možné získat potřebné informace o termínech pořádaní soutěží a také pravidlech podle kterých se závodí. LRU – plavaná je velmi rozsáhlá závodní disciplína, která zahrnuje lov ryb se splávkem na různé typy prutů. Základem je dělička. Dále jsou to biče, matchové pruty s klouzavým splávkem nebo pevným splávkem a také bolonézky. Velice důležité jsou návazcové systémy, háčky, splávky, sedačky, držáky, vnadící směsi, živé návnady a nástrahy a další. O tom však někdy příště.
Ing. Jan Heidenreich