JAK SE LOVÍ ÚSPĚCH

Rozhovor s vedoucí loštického družstva Mgr.Tamarou Heidenreichovou.

Závodní družstvo MO ČRS Loštice – MILO zná velmi dobře každý, kdo kdy okusil sportovní disciplínu lov ryb udicí na plavanou. Loštické družstvo se pohybuje více než sedm let mezi favority 1.ligy. S tímto družstvem je neoddělitelně spojeno jméno loštického rodáka Ing.Jana Heidenreicha, který reprezentuje úspěšně Českou republiku na mistrovstvích světa národů a klubů přes deset let. Na většině sportovních akcí jej doprovází jeho žena paní Tamara, která je vedoucí loštického družstva, má statut rozhodčího pro soutěže LRU – plavaná, o problematice plavané ví všechno a jak jsem vycítil z rozhovoru s ní, rozumí i duši závodníka. Její články v našem časopise jistě znáte. Dnes tedy rozhovor s ní.

Paní Tamaro, jak dlouho se pohybujete v tomto sportu mezi muži? Je to trochu neobvyklé.

Je to přes deset let. Manžel se tehdy probojoval do reprezentace ČR na Mistrovství světa v Portugalsku 1993. Tehdy jsem lítala po břehu s kamerou. Líbila se mi atmosféra velkých závodů.

Kolik takových mistrovství světa jste již absolvovala?

Během těch deseti let všechny, kromě dvou, kdy jsem měla mateřské povinnosti. Vedle těchto mistrovství světa národů jsem ještě byla na několika klubových mistrovství světa.

Teď, když Vás vidím na závodech 1.ligy, jste stále v pohybu, běháte po břehu a sledujete závodníky.

Ano. Běhám po břehu a nosím informace. Při závodech I.ligy funguji jako spojka mezi našimi závodníky. Informace při závodě je velmi důležitá. Závod se vyvíjí. Závodník se musí soustředit především na vlastní udici, nemůže se dívat po ostatních závodnících. Od toho jsem tady já, abych vyhodnotila to, proč jiný závodník loví ryby lépe a informaci potom přinesla. A také když začne našemu závodníkovi fungovat nějaký detail, předám prostě informaci dál.

A na mistrovstvích světa taky lovíte informace?

Ano. Už mě tam znají a říkají mi špión.

Takže chcete říct, že nějaká Vaše informace ovlivnila třeba i závod mistrovství světa?

Je faktem, že na Mistrovství světa 2002 v Portugalsku jsem měla na sobě kapitánskou vestu a mohla jsem za závodníka. Ale především jsem ráda, že během tréninkových dnů tam jsem vypozorovala několik důležitých momentů pro závod. Vzpomínám na Mistrovství světa klubů v Bulharsku 2003, kde jsem byla v roli trenéra a kde jsme pro práci na břehu byli pouze já a Mudr.Žigo. Podařilo se mi během tréninkového týdne nasměrovat naše závodníky ke specifickému lovu karasů tak, jak jsem to odkoukala od Italů a vyhodnotila, že je nejlepší. Taktiku jsme tak trefili úplně stoprocentně a po prvním dni jsme skončili druzí s obrovským bodovým náskokem na třetího. Nebýt smolného nedělního závodu Milana Juříka, zůstali bychom i celkově druzí. O jeden bod jsme spadli z medailové pozice až na 4.místo v konkurenci 29 zemí světa.

Slyšel jsem, že je to přesto nejlepší úspěch České republiky na mistrovstvích světa v zahraničí za posledních nejméně patnáct let.

Jistě, z tohoto pohledu je 4.místo nádherné umístění. Na medaili jsme měli, ale bohužel jsme na ni nedosáhli. Podotýkám, že družstvo z Pardubic získalo na Mistrovství světa klubů tehdy konaném na domácí české vodě v Račicích bronzovou medaili.

S družstvem MO ČRS Loštice MILO držíte titul Mistra I.ligy za rok 2002 a 2003. Letos jste skončili stříbrní na Mezinárodním mistrovství světa ve Veselí nad Moravou, Mirek Melcher se stal Mistrem republiky. Na Mistrovství Slovenska jste skončili dokonce zlatí a Váš manžel se stal Mistrem Slovenska. V pohárových závodech jsou závodníci loštického družstva vždy na prvních místech. Dušan Bednařík zvítězil v seriálu GRAND PRIX. Skutečně jste vyhráli co se dalo. V čem spočívají úspěchy vašeho družstva?

Myslím, že úspěch přichází , stejně jako v jiném sportu, když tomu člověk obětuje vše. Vyžaduje to čas, vnitřní disciplínu, finanční zázemí, podporu rodiny. To všechno závodníci našeho družstva do plavané vždy vkládali. Určitě důležitou roli sehrává také správná parta, vzájemná spolupráce, úcta mezi závodníky a respekt. Náš sport je hodně o zkušenosti, o informacích, o správné taktice. Můj manžel jako nejzkušenější závodník se vždy snažil předat své zkušenosti ostatním ve prospěch družstva. Nikdy se v našem družstvu nedělaly tajnosti. Myslím, že vynikající bratři Konopáskové jsou dlouhá léta mezi favority také právě proto, že do závodu šli vždy společnou hlavou a srdcem.

Jak je možné, že noví závodníci, kteří přišli k vám do družstva, se tak rychle vyšplhali mezi elitu české plavané. Dušana Bednaříka bych nazval skokanem roku. Neuvěřitelně se mu letos daří.

Dušan je rybářem od malého kluka. Stejně jako můj manžel znal v okolí Loštic každou tůňku a ryby cítil na pohled. Když začal pracovat u nás v Lošticích ve velkoobchodě s rybářskými potřebami značky MILO, dostal veškerou podporu a zázemí. Taky se tak dostal ke zdroji informací od mého manžela. Stačilo jen poslechnout, vložit vlastní píli a jezdit po závodech. Letos se už zcela s přehledem probojoval do reprezentačního družstva a určitě bude pro příští rok posilou.

A Mirek Melcher?

Mirek s námi začal před šesti lety. Tehdy byl obyčejný rybář, který více než na ryby chodil na fotbal. Závodní plavaná se mu však natolik zalíbila, že jí doslova propadl. Mirek je nesmírně ctižádostivý a cílevědomý člověk. Umí zhodnocovat informace a neuvěřitelně rychle se technicky zdokonalil. Úspěchu umí jít naproti. Takových lidí jako on by naše závodní plavaná potřebovala více. Některým závodníkům trvá cesta do špičky deset až patnáct let. Mirek se tam s přispěním našeho kolektivu probojoval stejně jako Dušan za velmi krátkou dobu. Aniž by si to možná oba uvědomili, můj manžel jim byl dobrým učitelem. Dostali dobrý základ a příležitost. Teď už mají svou vlastní hlavu.

Stálicí vašeho družstva je Ing.Ladislav Žigo...

Máte pravdu. Láďa, přesto, že je mladý člověk, už závodí víc jak patnáct let a je jedním z technicky nejlépe vybavených závodníků v ČR. Lov na děličku zvládá excelentním způsobem. Když mu sedne závod, dokáže porážet i nejlepší světové závodníky. Úspěšně dokončil vysokou školu a současné náročné povolání ve státním rybářství mu zabere většinu času a neumožňuje tolik trénovat. Přesto jeho výsledky jsou stále vynikající a myslím, že tomu tak bude i nadále.

Vy jste, paní Tamaro, vedoucí družstva a trenér zároveň?

Já jsem vedoucí družstva. Funkci trenéra má Mudr.Ladislav Žigo. V realizačním týmu si své role společně rozdělíme a snažíme se oba odvést maximální práci. Neznám většího nadšence našeho sportu než Mudr.Žiga. Bez něj si asi nejen já, ale všichni, co se pohybujeme na břehu, nedokážeme závodní plavanou představit. Když hovořím o realizačním týmu, nemohu opomenout pomoc a spolupráci Zdenka Mazurky, který s námi absolvuje všechny důležité závody.

Jaký úspěch loštického družstva považujete za nejcennější?

Za úspěch považuji zejména to, že se dokážeme jako družstvo MO ČRS Loštice MILO pohybovat na vrcholu plavané. Těší mě, že jsme dosáhli uznání nejen doma, ale i ve světě a že jsme si získali respekt řady nejlepších závodníků světa. To je velmi cenné. Snad cennější, než jedno velké vítězství.

Pohybujete se v plavané přes deset let. Jaká síla Vás tu drží?

Zalíbil se mi tento sport. Přesvědčil mě o své kráse. Líbí se mi proto, že je přístupný všem věkovým a váhovým kategoriím bez rozdílu pohlaví. V širokém pojetí je přístupný všem. Lov a souboj byl člověku vždy přirozený a tato disciplína je obsahuje. Bojujete s rybou a bojujete se svými soupeři. Obdivuji Ty, kteří dokáží chytrostí a uměním vyhrávat. Ale především mám ráda lidi, se kterými se zde potkávám a kteří zabředli do tohoto sportu až po uši.